„Bože, chraň Aspidistru“ – to je název románu známého anglického spisovatele George Orwella. Ve staré dobré Anglii (přesněji v anglických domácnostech) je kořenokvětka tak důkladně zakořeněná, že se dostala i do názvu kultovní knihy. Je zabydlená u Angličanů už dobrých 200 let a i když občas vyšla z módy, zase se do módy vrátila, protože opravdu není mnoho takových „iron plant“ – „železných rostlin“, které zvládnou každé stanoviště a každou péči i ne-péči. Ve zmíněném románu Aspidistra symbolizovala ideální středostavovskou domácnost, kde je vše jak má být – včetně těch nejběžnějších rostlin, zkrátka – kdo neměl tuhle kytku doma, ten nebyl in.

Původem je kořenokvětka Asiatka – je doma v Číně, na Tchaiwanu a v Japonsku, kde roste jako podrost v lesích. Dnes je běžně rozšířená v tropech a subtropech celého světa, pěstuje se nejen jako nenáročná dekorativní zeleň, ale také pro řez listů. V květinářstvích se lze daleko častěji setkat s Aspidistrou řezanou (trvanlivá zeleň do kytic) než v květináči. Mnozí lidé by si ji rádi koupili jako pokojovku, ale není tak běžně k sehnání. Snad proto, že roste pomalu a větší zapěstované rostliny jsou poměrně drahé. Určitě jste si všimli na dovolené, že i ve Středomoří často zdobí tato rostlina v nádobách vstup do domu ve stinné ulici.


       

Přes Německo se obliba kořenokvětky rozšířila i k nám, takže byste ji v 19. století našli v každém bytě a domě, i na zámcích – v zámeckých oranžeriích byla oblíbenou podrostovou rostlinou. I ten název „ševcovská palma“ je dosti trefný, protože nejen panstvu, ale i chudému řemeslníkovi rostla velmi dobře. I na malém okénku ševcovské dílny, kde v zimě bylo dosti chladno, kde byl prach, průvan a švec ji zalil jen občas, když si zrovna vzpoměl, dokázala kořenokvětka žít.

Proč se nazývá zrovna kořenokvětka ?

Oproti vznešenému latinskému názvu Aspidistra, je český název kořenokvětka pěkně přízemní, ale hodně výstižný – pokud se má u vás doma opravdu dobře a nic jí neschází, můžete i na vlastní oči vidět ty zvláštní karmínově hnědé hvězdičky, které vypadají, jako by k těm obřím zeleným listům ani nepatřily. Kdo se zajímá o rostliny v české přírodě, všimne si, že tyto hvězdičkovité květy kořenokvětky jsou podobné květům kopytníku evropského (Asarum europaeum), běžné podrostové rostliny stinných míst. U obou rostlin tyto nízko při zemi položené květy opylují netypičtí opylovači – slimáci. A protože u vás doma asi nebudou slimáci v květináči vítanými hosty, nedočkáte se ani semen kořenokvětky, i když vám náhodou vykvete (děje se to opravdu vzácně a na krátkou dobu).

  
květ kořenokvětky (Aspidistra)                                      květ kopytníku (Asarum)

Jak kořenokvětku pěstovat ?

Několikrát už bylo zmíněno, že kořenokvětka – Aspidistra vydrží opravdu hodně. Je výborná do silně zastíněných míst v interiéru, dokonce se dlouhodobě spokojí i s umělým světlem zářivek. Takže na chodby, schodiště, do místností bez oken, lze spolu s dalším známým hrdinou z rodu Zamioculcas doporučit právě Aspidistru. Je velice tolerantní i k teplotám, kromě běžné pokojové teploty dobře snáší přes zimu teploty až k nule (ale v tom případě je nutné hodně omezit zálivku), takže se nebojte mít ji v zasklené panelákové lodžii. Běžně přežívá i v chladných a tmavých kostelích. Vysazená volně v záhonu dokonce snese i mrazík, ale to je případ středomořských zahrad, silnější mrazy u nás by zasazená venku nepřežila. Při pěstování doma bude vděčná za občasné osprchování nebo otření listů houbičkou, radost jí uděláte, když ji vystrčíte na teplý letní déšť. Může být venku od května do října, ale najděte jí zastíněné místo někde v koutě nebo pod stromem a nenechávejte ji stát v misce, protože letní slunce by jí popálilo listy a kdyby stála dlouho v misce plné vody, mohly by začít uhnívat kořeny. Jinak chorobami ani škůdci netrpí, takže je to opravdové „domácí štěstí“. Často je právě Aspidistra součástí pozůstalosti po našich babičkách, které ji pěstovaly desítky let na jednom místě a po pohřbu si příbuzní rozdělili babiččino „domácí štěstí“ a roznesli si ho do svých domovů. Když je květináč úplně prokořenělý, můžeme velké trsty rozdělit, celkem kdykoliv během roku. Je dobré sázet spíše do menších květináčů, podobně jako klívie (Clivia) nebo kalokvět (Agapanthus) se i Aspidistry rády „mačkají“ a kupodivu lépe rostou, když mají kořeny stěsnané v malém květináčku, než kdybyste jim v dobré víře chtěli dopřát a zasadili malý oddenek do velkého květináče. Bez přesazení může být 5-7 let, ale viděl jsem i jednoho „domácího matadora“, který nebyl podle slov majitelky přesazený 20 let a nijak mu to očividně nevadilo. Substrát pro pěstování může být běžný pokojový, ale ne příliš lehký a kyselý jako jsou rašelinové substráty, spíše těžší humózní zeminu. Po rozdělení trsů zalévat opatrně, při dalším pěstování je dobré nechat substrát v květináči před další zálivkou proschnout. Jak bylo již zmíněno, dlouhodobé přemokření může způsobit hnilobu kořenů, to je jediná věc, na kterou dávejte pozor.

Jaké jsou pestrolisté odrůdy kořenokvětky ?


         
Aspidistra elatior „Variegata“                   Aspidistra elatior „Milky Way“

U rostlin, které se množí vegetativně, v případě Aspidistry dělením trsů, se občas vyskytne náhodná spontánní mutace a vyrostou listy zbarvené jinak, než obyčejně zelené. Tímto způsobem vznikla již před více než 150 lety v jedné štastné anglické domácnosti varieta, pojmenovaná „Variegata – je variegátní, tedy pestrolistá a každý list je úplně jinak vybarvený, má unikátní vzor. Všechny pruhované kořenokvětky na celém světe pocházejí z tohoto jednoho pradávného oddenku, který sám od sebe zmutoval. Genetika nás často dokáže překvapit a úplně přesně nevíme, co se děje v oddenku, který tvoří tyto různobarevné listy. Občas dochází i ke zvratu – rostlina si vzpomene, že byla kdysi jen obyčejně zelenolistá a vytvoří list čistě zelený. Nebo naopak vytvoří list úplně bílý. Oba tyto extrémy je dobré z trsu vyříznout : bílý list nemá zelené barvivo chlorofyl, takže nemůže provádět základní biochemickou reakci všech rostlin – fotosyntézu a zaschne. A naopak čistě zelené listy v trsu pruhovaných listů by časem slaběji rostoucí pruhované listy úplně potlačily a přerostly.

O něco mladší odrůdou je zajímavě tečkovaná Aspidistra s obchodním názvem „Milky Way“, tedy „Mléčná dráha“. Roste ochotněji, než Variegata a nemá tendenci se zvrhávat zpátky k celozeleným listům. Oba kultivary jsou o něco choulostivější na pěstování, než původní zelený druh kořenokvětky, takže není vhodné letnění venku, ocení stálou pokojovou teplotu a stabilní místo v polostínu. Přímé slunce by bílé pruhy na listech spálilo a naopak v úplném stínu by bílá místa na listech zezelenala. Jinak jsou zásady pro pěstování stejné, jako u obyčejné zelenolisté kořenokvětky.

Ve světě jsou i další odrůdy kořenokvětky se speciálně vybarveným listy, ale protože to jsou „mladé mutace“, vznikly tedy před kratší dobou a nejsou ještě dostatečně namnožené a dostupné. Zpravidla rostou velice pomalu a vypěstovat velký trs, který by bylo možné rozdělit, trvá mnoho let. Proto bývají vzácně ke koupi a pokud vůbec jsou k mání, jsou velice drahé. Pro pěstitele začátečníky je rozhodně lepší volbou klasická zelená („divoká“ – přírodní) forma kořenokvětky, ze které určitě nebudou zklamaní. Pestré formy jsou pak pro nadšence, kteří mají péči o rostliny zvládnutou a mají také dobře vyvinutý pozorovací talent – neboli všimnou si, že rostlina „není zcela šťastná“ a vědí jak a kdy zasáhnout.

    

Takže – určitě si v našem květinářství pořiďte „domácí štěstí“, bude to Váš domácí společník na mnoho let a když ho pak rozdělíte a podarujete známé, budete bez nadsázky „přenašeči štěstí“ 🙂

Honza Puškvorec

Kategorie: aktuality